Přinášíme Vám rozhovor s další lektorkou Akademie Diversitas. Tentokrát se můžete blíže seznámit s pohledy, přístupy a zkušenostmi lektorky Mgr. Šárky Pólové, která lektoruje více než 10 let kurzy zaměřené na plánování, monitoring a evaluaci práce v sociálních službách.
Byla mimo jiné lektorkou 2 kurzů akreditovaných MPSV – „Systémy evidence, monitoringu a evaluace práce s mládeží“ a „Evaluace a monitoring v sociálních službách“. Zároveň působí skoro 16 let v IQ Roma servisu, kde se nejen těmito tématy téměř od samého počátku svého působení aktivně zabývá.
Aktuálně v Akademii Diversitas lektoruje nově akreditovaný kurz „Quo vadis? Smysluplné plánování a vyhodnocování v sociálních službách“.
Šárko, proč jsi se rozhodla stát lektorkou a co tě baví na lektorování v Akademii Diversitas?
Lektorování obecně beru je velmi zajímavou a inspirativní nástavbu mé běžné práce. Kurzy v Akademii Diversitas nejsou moje první lektorská zkušenost, protože vzdělávání dospělých se s různou intenzitou věnuji vlastně už 20 let, od vysoké školy. Studovala jsem mimo jiné evropskou integraci a několik let jsme s kolegy školili pedagogy a prosazovali aktivizační metody při výuce těchto témat na školách. S Akademií Diversitas jsem spojená už více než deset let a na začátku mě na ní zaujalo i to, že jsme měli velkou podporou ve vlastním vzdělávání. Absolvovali jsme několik kurzů zaměřených na lektorské dovednosti a tenhle tlak na kvalitu mi byl sympatický. Naše kurzy vždycky byly zaměřené hlavně na praxi, aby si z nich účastníci odnesli co nejvíce poznatků a konkrétních dovedností, které mohou, nejlépe hned, uplatnit ve své práci. Kurzy jsou hodně interaktivní, takže i jako lektorka získávám spoustu zajímavých dotazů a nových pohledů na věc od účastníků. Paradoxně, i když jsem docela introvertní, ta samotná interakce s účastníky mě vždycky nabíjí a je opravdu inspirující. A to mě vždycky nakopne a motivuje na sobě i kurzu dál pracovat a pořád se profesně rozvíjet.
Takže lektoruješ témata, kterým se věnuješ i profesně v praxi?
Přesně tak, jinak by mi to ani nedávalo smysl a vlastně bych to ani neuměla. Teorie je hodně důležitá, ale Akademie Diversitas není univerzita, kde se těmto tématům můžete věnovat třeba několik semestrů, když chcete. Předpokládám, že na kurz k nám se někdo přihlásí proto, že chce tu teorii lépe propojit s praxí a potřebuje nějakou prakticky uchopitelnou esenci. Současný internet je plný skvělých i špatných návodů na to, jak plánovat, jak evaluovat atd. Ale je toho tak moc a sama vím, jak někdy tápu, co si se všemi těmi informacemi počít a jak je vlastně aplikovat v praxi. A proto se právě na to hodně v našich kurzech zaměřujeme.
A co tě motivovalo rozhodnout se pro to lektorování v Akademii Diversitas? Bylo to zužitkování té praxe, že jsi chtěla předávat své zkušenosti dál, nebo tam bylo ještě něco jiného?
Tak popravdě ten úplně první impulz před 12 lety bylo to, že jsme vymysleli projekt na předávání našeho know-how v IQ Roma servisu dalším organizacím právě formou akreditovaných školení. A téma evaluace a monitoringu sociální práce jsme tam taky zařadili, protože v té době jsem se tím už více než 3 roky docela hodně zabývala. Ovšem tehdy jsem se ještě úplně necítila na to, abych někomu něco předávala. Nakonec mi dodalo odvahu vědomí toho, že je to velmi důležité, i když v té době ještě opomíjené, téma. Což se teď může jevit jako docela neuvěřitelné, ale v tom roce 2010 tomu tak opravdu bylo. V té době u nás v ČR žádný takový kurz nebyl a teoreticky se to sice učilo na univerzitách, ale prakticky, přímo u těch poskytovatelů, to jejich absolventi používat moc neuměli. A taky to po nich ani nikdo nechtěl. Témata evaluace a sledování dopadu začalo být populárnější až tak před šesti, sedmi lety a přímo v oblasti sociálních služeb myslím ještě jejich sláva teprve přijde.
Takže tehdy jsme byli skutečně jediný akreditovaný kurz v ČR na toto téma a byla to cesta do velkého neznáma. I pro mnoho našich účastníků. A byl to pestrý pelmel od ředitelů, vedoucích týmů až po terénní pracovníky. Naštěstí zpětná vazba nás tehdy hodně příjemně překvapila. Ukázalo se, že nabízíme něco, po čem je skutečně poptávka a děláme to způsobem, který lidem vyhovuje. Postupně jsme dělali i kurzy na míru, například pro NGO Academy. A i v IQRS, kde pořád pracuju, se nám stále potvrzuje, jak je třeba v tomto tématu týmy neustále vzdělávat a posouvat dál. Že bez toho se už prostě současná sociální práce neobejde.
A ty stále zůstáváš v praxi? Pořád evaluuješ v oblasti sociální práce?
Ano, teď je to vlastně to, co po takzvané rodinné pauze dělám v rámci své pracovní role nejvíce. Kdysi jsem měla spoustu jiné agendy, teď tak 80 % toho, co dělám, souvisí právě s evaluací. Kromě garance všech evaluačních procesů v organizaci jsem už čtvrtý rok taky interní evaluátorka Kariérového centra IQ Roma servisu. Je to taková moje radost, protože kromě skvělého týmu, se kterým mám možnost spolupracovat, se mi znovu potvrzuje, jak může být systematicky dělaná interní evaluace výbornou podporou pro tým a v konečném důsledku skutečně pomáhat i samotným uživatelům služeb.
Takže to je něco, co se snažíš vnášet do toho kurzu, co vnímáš, že možná jinde i trochu chybí… ta propojenost s praxí a s vlastními zkušenostmi.
Přesně tak. Ta propojenost s praxí je vážná důležitá. Díky tomu můžeme účastníkům s klidným svědomím říct, když jim něco radíme:„My víme, o čem mluvíte, my se s tím taky potýkáme a nám funguje tady toto….” A i proto jsem moc ráda, že kurz můžu dělat s mou dlouholetou kolegyní Verčou Kandelovou, protože i ona má velmi bohaté zkušenosti s tím, jak konkrétně evaluační procesy zavádět do organizace. Umíme se obě velmi dobře vžít do situací těch, kteří neví, kde s tématem začít, nebo se zaseknou na nějakém praktickém aspektu. Typicky, že na evaluaci není čas, nebo nejsou peníze, nikoho to moc nezajímá, nikdo tomu nerozumí, nebo se toho lidi dokonce bojí, a tak evaluaci sabotují. Všechno jsme si prošly. A taky udělaly i spoustu chyb, před kterými můžeme varovat. Zároveň víme, že řešení se dá nalézt téměř vždy, jen to obvykle nejde vyčíst z nějakého návodu nebo metodiky na webu.
A proto jsme tady my. Zapeklité otázky z praxe vítáme. Baví nás pomáhat ostatním vidět situace z jiných perspektiv a jsme schopny navrhnout konkrétní řešení.
To znamená, že se věnujete i v tomto aktuálním kurzu „Quo vadis? Smysluplné plánování a vyhodnocování v sociálních službách“ i nějakým limitům evaluace?
Ano, myslím, že jsi to pojmenovala pěkně, věnujeme se i limitům :-). Ale hlavně tomu, jak s nimi pracovat. Prošly jsme si obě za 15 let velmi pestrou paletou pozic od přímé práce, vedoucí týmů, metodiček, projektových manažerek až po nejvyšší manažerské pozice. A s každou tou rolí a zkušeností přichází jiný pohled na význam evaluace a monitoringu pro sociální práci. Nemusíte vůbec aspirovat na pozici evaluátora nebo odpovědného manažera, a přesto je pro vás velmi prospěšné rozumět základním pojmům a souvislostem. Třeba proto, abyste mohl mnohem lépe pochopit nějakou externí analýzu nebo se s externím evaluátorem bavit o tom, jak ji má udělat, aby vám vůbec k něčemu byla.
A dokázala by jsi popsat nějaký tvůj styl lektorování? Máš nějaké oblíbené metody či osvědčené způsoby, jak právě předávat ty praktické zkušenosti?
Zjednodušeně se dá říct, že celá Akademie Diversitas se opírá o konstruktivistický přístup ve vzdělávání. Používáme aktivizační metody, snažíme se účastníky kurzu vtáhnout do procesu učení a taky jim chceme ukázat, že spoustu věcí už dávno ví, jen je třeba si to více zvědomit, strukturovat a pospojovat s tématem evaluace a plánování.
Chceme, aby to bylo pestré. Aby naši účastníci chvíli poslouchali, pak něco tvořili a taky, aby se vzájemně se všemi poznali, posdíleli své zkušenosti a samozřejmě, aby se i zasmáli. Klasická frontální prezentace tvoří tak maximálně třetinu našeho kurzu. Ono to téma samotné zase není možné předávat jen prožitkovou metodou.
Na to je to dost odborné téma, že?
Ano, přijde mi to tak. Bez té základní teorie a ujasnění si pojmů bychom neměli na čem stavět. I proto je kurz dvoudenní, abychom ve snesitelném tempu zvládli probrat vše podstatné a ještě se dopracovali i k praktickým aplikacím. A u těch se snažíme, aby si každý účastník s sebou odnesl v hlavě, nebo ideálně na papíře, takové to shrnující „teď jsem se tady něco dozvěděl/a a vím, co s tím budu dělat až přijdu do práce, nebo co řeknu šéfovi, popřípadě svému týmu, co budeme dělat”.
Aha, aby si účastník mohl odnést nějaké know-how do té své vlastní praxe.
Ano a to ideálně přesně na tu pozici, kterou má. Aby měl prostě plán, něco s čím už může po kurzu začít rovnou pracovat a ví, jak evaluaci konkrétně v té jejich organizaci a v jejich práci využít. Právě proto necháváme v druhé půlce kurzu velký prostor pro dotazy a snažíme se dávat zpětnou vazbu na konkrétní plány už na místě.
To jsi mi vlastně odpověděla na mou připravenou otázku, co si absolvent kurzu odnese do praxe. A pro koho může být nově akreditovaný kurz nejvíce užitečný, přínosný?
Kurz je nastavený především pro pracovníky v praxi sociálních služeb nebo organizace, instituce, které se snaží o sociální změnu. A u nich pro ty, kteří tu změnu chtějí umět prakticky naplánovat, sledovat a vyhodnocovat. Kurz může být užitečný nejen pro vedoucí služeb nebo třeba koordinátory projektů, ale i pro každého sociálního pracovníka, který má zájem sledovat dopady i na úrovni své práce s konkrétním klientem.
A s tím vlastně souvisí téma, proč je důležité se vzdělávat právě v oblasti evaluace a monitoringu pro všechny ty aktéry, které jsi zmiňovala? Asi tam můžou být různé důvody…
Těch důvodů je fakt spousta a každý z nich může být pro konkrétní roli nebo člověka různě důležitý nebo naléhavý. Tohle zrovna docela podrobně na našem kurzu probíráme, protože motivace a její zvědomění je i podle našich zkušeností základ. Mít jasno v tom, proč to dělám i jaké důsledky by mně, mojí službě nebo mým klientům přineslo, kdybych se evaluací práce vůbec nezabýval.
I my jsme začínali před mnoha lety s interní evaluací především kvůli vnějšímu tlaku, protože to prostě po nás chtěl donátor. A zůstali jsme u toho, i když to pak dlouhá léta žádný donátor pořádně nevyžadoval.
V systematické evaluaci vidím jednoznačné převzetí odpovědnosti za to, co děláš. Dobrý monitoring a evaluace ti dává spoustu cenných informací o práci. A taky důkazy pro to, co o ní tvrdíš a jak tu práci prezentuješ. Donátorům, veřejnosti, klientům. Ideální je začít s evaluací už ve fázi vymýšlení činnosti, třeba při psaní projektu. Máme teď velmi pozitivní zkušenosti se soukromými nadacemi, se kterými spolupracujeme. Ty to, že naši práci dlouhodobě a systematicky evaluujume, hodně oceňují a některé to samozřejmě i vyžadují. Nadace i díky tomu vidí, že tu práci děláme zodpovědně a snažíme se o maximální profesionalitu.
V oblasti sociálních služeb ten vnější tlak sílí a myslím si, že v budoucnu bude stále sílit ještě víc. I to je dost dobrý důvod, proč se v tom vzdělávat.
A ten tlak je ze strany kraje, nebo koho…
Nejen kraje. Pozoruji, že stoupá obecně tlak veřejnosti a i politiků na to, aby sociální služby byly schopny popisovat a doložit, jak se jim daří pracovat s klienty a jaké změny jejich práce přináší.
Šári, zmiňovala jsi také téma sociální změny. Jak k tomu může přispět evaluace a Váš kurz?
Tak já věřím, že zásadně. Jak jinak můžeme vědět, že přispíváme ke změně, když to nejsem schopni nějak sledovat a doložit? Takže v našem kurzu se věnujeme také pochopení, jakou funkci plánování a evaluace při snaze o sociální změny má, jak nastavit evaluační procesy, abychom to byli schopni sledovat a učit se. Třeba i z chyb. Prostě hledat cestu vpřed.